Tři věci, které jste nevěděli o sociálních sítích

1. Pradědeček Facebooku vznikl už před několika staletími

Přemýšleli jste už, kde a proč se vzaly sociální sítě a jak jsme vůbec mohli žít bez nich? No, mohli jsme vůbec? Možná Vás to překvapí, ale potřeba a využívání sociálních sítí v našich končinách je spojeno s něčím zdánlivě naprosto nesouvisejícím. Byla to káva. Ano, čtete správně. Káva.

V polovině 17. století, kdy se do tehdejší Anglie začala dovážet z arabského světa kávová zrna pro přípravu lahodného nápoje, vznikaly také první kavárny. Lidé chodili do těchto kávou provoněných podniků dělat přesně to, co dnes “chodí” dělat na sociální sítě. Podebatovat o politice a ekonomické situaci, zjistit, co je nového u sousedů i ve světě, prostě zabít nějaký ten čas. A ano, také zkontrolovat příchozí zprávy nebo poštu, klidně několikrát za den.

Logicky také brzy přišla kritika. O pár let později (už?) byly slyšet první negativní ohlasy na toto poflakování se v tehdejší kávové verzi Facebooku. Že by se dal čas prý využít pro něco lepšího, například pro pořádné vzdělávání. Jako by to bylo dnes…

Chcete další zajímavosti o kávosociálních sítích starých časů?
Mrkněte do The New York Times.

2. Jsme online víc, než si myslíme

Když už jsme u té kritiky trávení času na sociálních sítích… Tipněte si, kolik času lidé průměrně stráví na Facebooku, Instagramu, Pinterestu, Twitteru, YouTube, Linkedin….. Studenti například 3 hodiny za den. Učení se věnují jen 2 hodiny. A to jsou údaje staré 5 let. Hrůza, ne? Ale co my ostatní, prací povinní?

Asi není překvapivé, že větší polovina pracovníků je “sociálně online” i během pracovní doby. Ale všimli jste si někdy, jak často vám přijde soukromá zpráva, upozornění na nový post nebo tweet? Prý je to každých 10 minut. Ale to je jen průměr. Schválně si to zkuste někdy spočítat a změřit sami u sebe. Kolik času vám pak zabere, než se vrátíte zase zpátky k práci?

A protože vidět znamená věřit, zkuste pár in fo graf ik.

#hashtag

3. Marketing na sociálních sítích není až tak sociální

Představte si, že byste si nastavili automatické odesílání zprávy vaší lásce každý den na šestou hodinu večer. “Ahoj miláčku, jaký byl tvůj den? Myslím na tebe.” Budovalo by to zdravý a trvalý vztah? Kolikátý den by vám asi přišla nějaká negativní reakce a nebo by zpráva byla jednoduše ignorována? Podobně to děláme s reklamami, které nás provázejí na každém kroku (a na sociálních sítích obzvláště důmyslně). Jako chytří markeťáci si je pěkně přednastavíme a jako laxní zákazníci se je naučíme přehlížet. A to dokonce i když jsou jako nám šité na míru. Také vás nepřestává fascinovat, kolik věcí o vás ten Internet ví a kde všechny ty informace bere?

Jenže… taková reklama, podobně jako automaticky odesílaný vzkaz, sociální vazby vlastně příliš nevytváří, nebo alespoň ne “sociálním způsobem”. Který člověk by vás nejdřív špehoval, aby se vám pak pokusil zalíbit přesně mířeným návrhem či pozváním? Samozřejmě ne každá automatizace a přednastavení v marketingu je špatné. Jen se zkuste zamyslet, než začnete zuřivě nastavovat, jestli jste vybrali tu nejvhodnější síť, kdo je vaše publikum, možná můžete obohatit své příspěvky o nádech atmosféry ročního období, ve kterém se zrovna nacházíme, promyslete denní dobu svého příspěvku (nechcete nikoho otravovat během nedělního oběda nebo ho budit v noci, pokud je na druhé straně zeměkoule)…

A hlavně nezapomeňte,
proč to vlastně všechno děláte.